Udělejte si pohodlí a najděte inspiraci a tipy pro Vaši vlastní cestu!
Ahoj Míšo, díky že sis na nás udělala čas. Můžeš nám na začátek říct něco o sobě?
Zdravím všechny čtenáře! 🙂 Momentálně studuji ekonomicko-správní fakultu na MU v Brně. Od malička ráda cestuji, a proto jsem se rozhodla vyrazit na letní Work and Travel. Především asi proto, abych získala nové zkušenosti a poprvé se pořádně osamostatnila.
Jak ses dostala k cestování? První velký výlet?
Velký podíl na tom mají samozřejmě rodiče, díky kterým jsem toho procestovala už docela dost. Nicméně Work and Travel byl první takový výlet, na který jsem se vypravila prakticky sama.
Proč zrovna Work and Travel, lákala tě Amerika?
Pro Work and Travel jsem se rozhodla na základě dobrých referencí od kamaráda, který byl v Americe pracovat přes léto už 2x nebo 3x. Zároveň jsem se tam vždycky chtěla sama podívat.
Jak byla složitá organizace a jak domlouvání probíhalo?
S organizací mi nejvíce pomáhala agentura ATEP, která do té doby než jsem odjela, fungovala skvěle. Zařídili mi pracovní pohovor se společnostmi, které jsem si vybírala z katalogu. Vybrala jsem si město Ocean City, hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla pracovat v přímořské lokalitě. 🙂 V této lokaci bylo zhruba 30 pracovních nabídek, ze kterých si pak vyberete jednu, na kterou potom musíte absolvovat pohovor.
Jak pohovor probíhal?
Agentura mi zprostředkovala pohovor se zaměstnavatelem v Česku – konkrétně to bylo v Praze. Náklady na cestu do Prahy jsem si samozřejmě musela hradit sama, ale příjezd zaměstnavatelů byl v režii agentury, což bylo super. Zároveň mi zajistili veškerou dokumentaci. Pracovní smlouvy, JOB OFFER (potvrzení na základě kterého dostanete vízum do Ameriky – pozn. autora) pojištění a letenky.
Letenky jsi měla tedy zprostředkované od agentury?
Ano, letenky zajišťuje agentura. Nebyly sice nějak extra předražené ale ani nejlevnější. Člověk si letenky sice může koupit sám, ale musí to schválit přes agenturu. I když si tedy levnou letenku najdete, tak schvalovací proces není úplně nejrychlejší, tudíž bylo složitější, koupit nějaké levnější last minute letenky.
Česká agentura byla jediná, se kterou jsi tedy spolupracovala?
To ne. Česká agentura zajistila vše před odjezdem a zároveň zprostředkovala další dvě. Rumunskou, která zajišťuje ubytování na místě a americkou tzv. „sponzora“, který se má o lidi starat ve státech.
Takže spolupráce s českou agenturou byla OK?
Musím hlavně pochválit to, že nám od agentury přišly přesné informace jak si vyřídit vízum na americké ambasádě v Praze. Byl to poměrně složitý proces a tohle nám hodně ulehčilo. Pak se ale začaly dít věci..
Co tím myslíš?
Ještě chvilku před odletem jsem zjistila, že na našeho zaměstnavatele byla před půlrokem podána jakási žaloba, což mě trochu znervóznilo. Snažila jsem se tomu ale nepřikládat moc velkou váhu.
Co se tedy dělo po příletu?
Na letišti jsme opravdu dlouho museli čekat, než pro nás teprve Rumunská společnost přijela. To byl jenom začátek. Cesta do Ocean City byla nakonec dvakrát dražší, než kdybychom jeli normální autobusem. Dovezli nás na ubytování, bylo okolo půl 4 ráno a pak začala opravdová zábava.
Vypadá to, že máš co říct, tak se do toho pusť!
Na ubytování nás čekal pro mě trochu podivný Rumun. Přišel, podal nám smlouvy na bydlení, ať si je přečteme a řekl nám, že buď podepíšeme, nebo ať si spíme někde na lavičce. Argumentoval tím, že v dané lokaci je tolik „J1 studentů“ (druh pracovního víza pro studenty – pozn. autora) a on si jiné nájemníky vždycky sežene, ale my určitě ubytování ne. Byli jsme unavení po cestě a tak nám moc nezbývalo nic jiného, než to podepsat, abychom měli kde přespat.
Jak ubytování vypadalo?
Nejsem žádná fajnovka a mám ráda trochu dobrodružství, ale musím říct, že tohle ubytování bylo fakt příšerný. Maličký nevybavený prostor, kde nebyly skříně, poličky a postele byly bez přikrývek. Naštěstí jsme si z letadla odnesli deky, které jsme měli na přelet. Bez nich bychom tam byli nahraní. Nejhorší na tom všem ale byla cena. Platili jsme 250 dolarů za 10 dní.
Co práce?
Dopředu jsem si vybrala pozici „servera“, což je v tamní terminologii prakticky číšník. K této práci bylo zapotřebí absolvovat školení. Datum školení nám ale sdělily až po nákupu letenek a naše školení pak mělo proběhnout zhruba týden po příletu. Od začátku jsem samozřejmě nepočítala s tím, že nebudu moc první týden pracovat.
Zkoušela sis tedy najít něco přechodného na začátek?
Vzhledem k tomu, že zde bylo opravdu mraky „J1 studentů“, tak prakticky nebylo možné si na místě sehnat práci. Jakmile jsem absolvovala školení, tak jim v práci trvalo asi 12 dní, než mi dali první směnu. Do té doby jsem pořád platila předražený nájem a pokoušela se hledat práci na místě. Bez šance. 3 týdny mi trvalo, než jsem zažila svůj první pracovní den.
Jak to potom vypadalo, když jsi konečně nastoupila?
V práci byly úplně jiné peníze, než jsme měli informace dopředu. Navíc jsem dostávala jen ranní směny a vzhledem k mému platu, který byl 3 dolary na den, jsme byli upozorněni, že budeme žít jen z „tipů“. Během ranních směn ovšem moc dýšek nebylo. Tudíž jsem si za první den vydělala 11 dolarů a nákup pracovního oblečení stál 14. Dobrý start.
Snažila ses domluvit si tedy i jiné směny, aby jsi konečně začala vydělávat?
Po zdlouhavé domluvě, jsem konečně dostala i večerní směnu, na které se z tipů mělo konečně vydělávat víc. Během prvního večera jsem si vydělala 110 dolarů. Super. Nicméně jsem další den ráno u rozpisu směn zjistila, že mi sebrali všechny ranní směny a nechali mi jen 1x týdně tu večerní. Tohle kdyby mi řekli dopředu, tak bych se s nimi určitě domluvila jinak. Prostě komunikace na pytel.
Co jsi s tím tedy dělala dál?
To byl fakt asi zatím nejhorší okamžik, když jsem začala přemýšlet, jestli má takové handrkování smysl. Řekla jsem si, že to přestanu řešit přes šéfy v restauraci a najela jsem na systém, kde jsem se snažila vyplňovat mezery po ostatních kolezích. Měli jsme skupinu na sociální síti, kde lidé dávali vědět, když nemohli do práce. Takže jsem trávila hodně času nad telefonem a snažila se pochytat co nejvíce mezer. Problém byl samozřejmě v tom, že podobným způsobem to řešilo více lidí.
Přístup k vám, jakožto zaměstnancům, tedy moc v pohodě nebyl. Nebo se pletu?
Víc jak polovinu lidí co na začátku tato restaurace nabrala, tak vyhodila. Jediné řešení jak se z práce dostat a neztratit pracovní vízum bylo najít si jinou. Pokud už ale někdo našel, tak musel zaplatit poplatek za převedení víza okolo 100 dolarů. Což byl další velký výdaj. Jak jsem ale říkala, nebyla jsem sama, kdo měl tenhle problém. Práce bylo v dané lokalitě mnohem méně než lidí.
Co ostatní, se kterými jsi za „americkým snem“ vyrazila?
Z 16 Čechů nakonec zůstali 3 nevyhození. Nebyl problém jen v penězích, ale i v podmínkách. Měli jsme během dne zakázáno jíst a pít. Jen když nám to dovolili. Problém byl i v tom, že jsme si nemohli nikam dát svoje věci, tudíž jsme do práce rovnou museli dojít v „dresscodu“, jelikož kdybychom se převlíkali někde těsně předtím, neměli bychom si věci kam schovat.
Vraťme se k tomu, co tě před příjezdem znepokojilo a to pověst zaměstnavatele.
Až postupem času jsme zjistili, že manažeři tohoto řetězce restaurací, kteří vlastnili v Ocean City další 3 podniky, čelili žalobám od amerických zaměstnanců za porušování pracovních podmínek.
Řešili jste to s agenturami, které Vám měli pomáhat?
Když jsme žádali o pomoc českou agenturu, odkázala nás na „sponzora“ v Americe. Ten se sice snažil situaci řešit, nicméně spíše to vše zhoršovalo. Majitel restaurace byl vždycky o to naštvanější, že jsme si stěžovali.
Takže problém nebyl v agenturách…
Agentury se opravdu snažily, na ty si myslím, že nejde říct křivé slovo. Tedy alespoň na českou a amerického sponzora. Problém byl se zaměstnavatelem. Jediné co opravdu nechápu, že agentura zprostředkuje takového zaměstnavatele, kterého si pořádně neprověří.
Změnilo se něco od té doby?
Všichni co jsme u tohoto majitele byli, tak jsme byli posléze požádaní o feedback. Na tom je to nejhorší, že agentura tuto pracovní nabídku i lokalitu nabízí znovu. V místě je šíleně lidí a málo práce, proto si mohou vyskakovat. Problém byl tedy hlavně v lokaci a v zaměstnavateli.
Úplně na začátku pobytu se shodou okolností za námi stavila slečna, která v české agentuře dělala a byla v Americe na dovolené. Když přijela na naše ubytování, tak jenom vyhrkla: „Vy v tomhle opravdu bydlíte?“ Sama byla asi překvapenější než my. Jenom takový postřeh.
Tak teď už snad konečně trochu zvesela. Co cestování?
Cestování jsme si celé organizovali sami a bylo to naprosto super. Většinu si vzal na starost právě kamarád, který na Work and Travel byl už rok zpátky. A bylo to úžasný. Odletěli jsme do Vegas a 3 týdny jsme cestovali, nádherná příroda a fantastické zážitky.
Kam všude jste se podívali?
Chtěli jsme jet hlavně po národních parcích. Projeli jsme Grand Canyon, Zion National Park, Antelope Canyon i Death Valley. Navštívili jsme i San Franciso, LA, San Diego, New York a nakonec hlavní město Washington. Cestování bylo opravdu parádní. Na to moc ráda vzpomínám.
Co ti to celkově přineslo, co naopak vzalo?
Přineslo mi to nové kamarády, hodně jsem zlepšila svojí angličtinu a celkově to byla obrovská zkušenost. Krizový management nejvyšší úrovně :-). A co mi to vzalo.. to snad ani nemusím říkat. Jediné co bych tak vypíchla navíc, bylo jídlo. Všude jen samý fastfood, takže jsem přijela zpátky do ČR jak koule :-D.
Pojedeš znovu? Podle čeho by sis vybíral lokaci teď?
Asi mě to opravdu hodně odradilo, takže o tom zatím nepřemýšlím. Ale kdybych přece jen vyrazila, určitě se budu rozhodovat podle nabízených pozic a množství „J1 studentů“. To si myslím, že je absolutně nejdůležitější a málokdo si to asi před první cestou uvědomuje.
Máš nějaké rady a nápady pro ty, kteří přemýšlí, že by Work and Travel vyzkoušeli?
Určitě doporučuju vycestovat, je to prostě skvělá zkušenost, ať už byla jakákoliv. Doporučuju určitě najít si pozici, kde budete mít zajištěné „tipy“. Z těch primárně budete žít. Dobré je zajistit si i informace ohledně přesčasů. Určitě bych si zároveň dopředu zjistila, jak přesně je to s ubytováním a vyžádala si fotky. Nám se to dopředu vyjednat nepodařilo, tak jsme to přešli. Znovu bych to tak ale nenechala. Ohledně ubytování bych si ještě určitě zjistila přesné vybavení, které by se pak dalo i podle fotek pro jistotu ověřit. Například v rámci ubytování měla být pračka, ale nebyla. Na závěr se určitě nebojte cokoliv řešit se sponzorem, podpora od agentur je v tomhle ohledu fakt dobrá, i když u nás to úplně nevyšlo.
Poslední co nás zajímá je, jestli jsi byla nějak limitována školou? Dalo se to v pohodě zvládnout?
Musela jsem mít rychleji udělané zkoušky, čím dřív odletíš tím líp. Je to především kvůli shánění druhé práce a určitě je nejlepší začít vydělávat včas. Zpátky jsem doletěla asi až ve třetím týdnu semestru, hlavně proto, že jsem nebyla schopna vydělat peníze na cestování dřív. Tudíž jsem potom cestovala o 3 týdny déle. Musela jsem potom řešit omluvenky i hodně dohánění látky. Nebylo to nezvládnutelné, pořád studuji :-), ale určitě si myslím, že to bylo hodně zapříčiněno naší situací.
Míšo, moc děkujeme, že sis na nás udělala čas. Dáváme ti prostor na závěrečné poslání!
Všem, kteří mají myšlenky vycestovat, chci doporučit, ať do toho jdou co nejdříve. Nejlépe už během prvního semestru. Myslím, že to je skvělá zkušenost a dá se na ní dobře navázat. Pokud to člověk nechá na později, tak jako já, může z toho mít v podstatě jen „špatnou zkušenost“. Kdybych vycestovala už během bakalářského studia a ne až na magisterském, určitě bych tam svoje zkušenosti zúročila lépe. Takhle už to asi vzhledem k blížícím se státnicím znovu během magisterského nezvládnu.
Mějte se všichni krásně a doufám, že Vám třeba budou moje zážitky užitečné.